Název

Zelíiand 2

Popis

Ahoj kamarádi! Tak se konečně ozýváme z toho Zelíí. Je to až teď, páč jsme měli spousty starostí s různejma bankovníma účtama, povoleníma, pojištěníma a jinejma hloupostma co tu po nás všude chtěji blázni!Ale jinak jsou to docela hodný lidi a najdou se některý hodný i mezi těma kurvama maorskejma. Chtěli jsme hned začít pracovat, ale protože musíme čekat na jedno pracovní povolení, tak jsme nelenili a opustili to hrozně obrovský a ošklivý město, ostatně jako každý jiný město Auckland. Jen pro zajímavost má 1,3 mil obyvatel a celej Zelííand okolo 4 mil. Tak si asi umíte představit, jaký je to tam mraveniště a obzvlášť funny je učit se tam řídit na tý druhý straně ! I ty pravidla toho řizení tu mají prapodivný, třebas na těch kruháčích se točí na druhou stranu, rychlý pruhy na dálnici na pravý straně a spousta dalších vychytávej, kterejm stejně nerozumim a mam takovej pocit, že ani ty Zelňáci nemaj tuchu. Nicméně, když jsem vyjel z Aucklandu tak jsem si myslil, že už jsem pánem silnic a nic mě tu při řízení nemůže potkat. O to byl větší šok, když si to štrádujeme po těch cestičkách a najednou se proti nám v zatáčce řítí v evropským protisměru auto. Ten chudák ani nestačil zatroubit jak mu málem vypadli očička, když viděl, že se s ním za 2 sekundy budeme přetlačovat. Nakonec jsem se rozhodl ustoupit, páč jsem letmým odhadem spočetl cca dvou tunovou převahu. Abychom nezapomněli zmínit naše autí, tak to jsme sháněli celý den ještě v Aucklandu, což se nakonec vyplatilo a máme ho moc rádi a doufáme, že nás Whiterider nezklame. No ale zpátky k našemu putování, jako první jsme samozřejmě jeli zkontrolovat místní pláže jestli náhodou ta voda tu taky nezamrzla jako tam u nás no a můžete juknout, že ne. Ty pláže jsou tu strašně dlouhý a tvrdý takže se na nich dá krásně drandit s autí a sem a tam zkusit projet nějakou tou vlnou, ale běda tomu kdo to přežene tomu pak voda autí navždy sebere a musí si dojít koupit nový. Na jedné z těch pláži jsme si dovolili strávit noc pod šírem s tím že při tom budeme pozorovat tu jejich jinou hvězdnou oblohu. Co čert nechtěl tak Čert usnul dřív než vykoukla první hvězdička a mě to samotného nebavilo tak jsem šel taky dadat, ale ještě jsem stihnul namalovat pár obrázků foťákem na některý z nich můžeš juknout. Dalšího dne jsme vyrazili o kousek dál navštívit asi nejznámější prales tady na severním ostrově, kde rostou ty největší kauri na světě. Kauri jsou takový vohromný obludný stromy, který tady ty Zelňáci skoro všechny zlikvidovali a zbylo už jich tu jen pár. No ono se jim není čemu divit, když ty lepší kousky mají 200 kubíků, to to pak rychle přibejvá, když se jede pro dřevo do kamen na zimu. Ten co je na obrázku je tedy konkrétně druhej největší a ten první se nám zatím nepodařilo vypátrat, ale už si na něj brousíme pilu! A že ta pila bude muset bejt pořádně velká můžeš juknout na obrázku Čert vs. kauri, kde je vidět průměr cca šest Čertů. Jinak ten prales je opravdu nevídanej, to se musí prostě zažít a nejde to slovy ani popsat. No a když nás les omrzel tak jsme popojeli zase pár kilometrů a byli na další úžasnej pláži. To je ti tady na tom Zelíí strašně pěkný, že je tu na každým rohu jiná krajina a jiný vyžití a nemusí se člověk za tím nijak moc daleko trmácet. No a na závěr dne jsme se ještě stihli proběhnout v jednom místním parku plným nějakejch šutrů co jsou ze sopky, která kdysi bejvávala v okolí a pak řachla a zbyly z ní jen ty kameny rozházený po okolí. Tady jsme potkali dva nový kamarády z Izraele, který sem přiletěli taky cca před týdnem, ale z Pákistánu, kde zdolávali ty veliký kopce. Oni jsou tu ty cestovatelé opravdu z celého světa no a to už něco napovídá. Tak snad se máme na co těšit i nadále!

Nastavení