Název

Zelíiand 5

Popis

Tak se zase jednou rok s rokem sešel stejně, tak Santa Klaus s Dědou Mrázem a Ježíškem. No to bych ale od posledně předbíhal tak trošku z5.
Prvotní silný řeči, že letos na ty Vánoce pečeme, že už jsme přeci velký děti, nás s postupně rostoucí tropickou vánoční náladou všude kolem přecházely a když jsme byli tak hodný tak by to ty dárky kua chtělo. Oni ty Vánoce jsou tu dost srandovní, jak tu nejni žádná ta zima, ale všichni jsou tu s tim asi už smířený a zdají se nám i o dost víc spokojený než tam u nás. Vono se nejni ani čemu divit, když máte volit mezi zimní čepicí, nudlí vlající ve větru za tebou a plavkama s opalovacím krémem, tak bych asi taky volil stejně jako ty Zelňáci.
Nu tak jsme začali přemýšlet, jak to tedy zpunktujeme, aby si nás tady ten náš Ježíšek našel. Dlouho jsme tedy dumali, jak to nejsnáze udělat, wono to nejni žádná sranda, přeci už je to dost daleko za tím Ježískovo regionem. Nu nakonec jsme se s nim dohodli, že nám to pošle doporučeně přes Dědu Mráze a Santu Klause. Jedinej problém stále byl ten, že jsme mu nemohli dát žádnou naší trvalou adresu, jak pořád někam ujíždíme. S tím nám naštěstí pomohli naši kamarádi z Čech Janina s Vláďou, že prej si to klidně máme nechat posat k nim a, že si to tam pak vyzvedneme a nebo nejlíp ať s nima i ty Vánoce strávíme! Ani chvilku jsme neváhali a hned a naší rychlou káru strhli směr Vánoce.
Nějakej ten den jsme ještě měli v záloze před samotným Vánočním aktem, a tak jsme se rozhodli jej strávit typickými zimními radovánkami jako je koupání, serfování na vlnách a potápění na poloostrově Mt. Manganui zakončený vyběhnutím na stejnomenou horu. Den to byl fajnovej akorát to sluníčko se na nás zase dost vyřádilo, hlavně tedy na Ivě. Aspoň tedy doufám, že to udělalo sluníčko, protože pak už se z kůže svlíká jenom had a při mojem štěstí by byla určitě nejmíň zmije. Je fakt, že občas mi přijde trošku jedovatá, ale to si asi zasloužím ?. Kdo ví, času na zjištění proč si Iva převlekla kůži tu máme vcelku ještě dostatek. Při nočním hledání místa, kde složíme naše hlavy a Iva starou kůži se nám stala pěkná příhoda, která ukazuje na pohostinnost domorodého nesnědého obyvatelstva. Už se skoro chystáme dadat, když k nám přistupuje od pohledu příjemná postarší paní a dáva se s námi do řeči o cestování, místním jezeru. Dostaneme se také na to, jestli tu dnes hodláme strávit noc. Když nesměle přikývneme, vono se tu oficiálně nikde takhle moc spát nesmí, tak trvá na tom, že nám ukáže lepší místo na spaní. Moc jí tedy nevěříme, protože výhledy na jezero Rotorua při západu slunce jsou nádherný. Nakonec mi to, ale nedá a jdu se s ní na to místo podívat s tím, že Iva bude zatím hlídat první místo v řadě u jezera. Přicházíme k zahradě s domem a tak si říkám, že nás asi chce nechat u sebe na zahradě přespat. Mezitím co si v duchu říkám, že jezero je jasná volba, vytahuje paní z kapsy klíče se slovy, že si ten dům můžeme půjčit, teď tam stejně nikdo nebydlí a dům je nám plně k dispozici. No tak to už byla jiná, vidina teplé vany, spaní ve zcela vodorovné poloze, elektrický sporák místo malého plynového vařiče. Na jezero jsem fcelku rychle zapomněl a běžel tu zprávu zdělit Ivě, která na mě valila očička stejně jako já na klíče od domu před chvílí. Druhého dne jsme se seznámili s manželem Johnem a zbylou rodinou. Bylo nám přímo vnuceno, že jestli se budeme pohybovat někde kolem, tak ať se bez ostychu zastavíme a že nám „baráček“ rádi zase půjčí. Jediný co nás na tom bydlení trápilo, byla právě jeho velikost.Ono 6+1 po našem životě v luxusním autokaru velikosti 1+místo pod příhrádkou u spolujezdce (naše kuchyň v případě vytrvalého deště), bylo dosti ztísněné a tak jsem se v onom „baráčku“ nejednou ztratil a marně volal na Ivu ať si mě jde najít, že z tý koupelny prostě do ložnice netrefím. Nakonec jsme tedy byli rádi, že už konečně bydlíme zase zpátky v našem autí, který už dobře známe a moc se v něm nehledáme.
Druhý den jsme se konečně potkali s Janinou a s Vláďou, kteří nás seznámili s jejich domácí a obeznámili nás s večerním programem. Trošičku jsme byli překvapeni množstvím a etnickou různorodostí všech účastníků večírku, ale aspoň se sem s tim ten Santa nepotáhne jenom kůli nám. Každej připravil nějaký hamání, který se dalo nokonec všechno dohromady a každý mohl hodovat co mu jeho břuch stačil. Takže jsme nakonec měli i tradiční vánoční hlubinou tresku a pravej bramborovej salát.

Nastavení